O letní chmelové brigádě

Jak si užít a přežít chmel

Chmel si buď zamilujete nebo mu nebudete rozumět vůbec. Buď si vás ta krásná voňavá liána obtočí a uvíznete v jejích spárech na několik sezón nebo ji začnete nenávidět, protrpíte 1 sezónu a nikdy více. Záleží čistě na vás.

Máte představu o práci na chmelu a co od ní můžete očekávat? Viděli jste film „Starci na chmelu“? Takhle už chmel nefunguje. Romantiky si užijete dost, práce, ubytování i výdělek jsou však dnes úplně jiné. Věříte a doufáte, že budete - stejně jako ve filmu - pět minut tančit na chmelnici, házet po sobě koši s chmelem, hodinu a půl dobývat srdce své vyvolené, sdílet s ní školní půdu, utíkat před soudružkou učitelkou? Ne, to je pohádka z filmu.

Pokud však chcete zažít něco TRADIČNÍHO, COOL a RETRO, pokud chcete i vy prožít chmelovou brigádu, o které s nostalgií vzpomínek a slzou v oku vypráví vaši rodiče ... POJEĎTE S NÁMI ZAŽÍT CHMEL!!!  

Jak se bydlí a žije na chmelu?

CHMEL - to je především 3-4týdenní pobyt v místech, kde civilizace vypadá úplně jinak, než u vás doma.

Pokud máte rádi tábory a pobyty v přírodě, budete se cítit jako doma. Pokud jste nadšenci pro polní podmínky a pro to, čemu se dnes říká outdoor, budete si libovat. Jste-li maminčini mazánci, vychovaní ve sterilním prostředí, připravte se na to, že vás chmel poznamená na celý život.

K bydlení jsou k dispozici ubytovny - někde zděné, někde dřevěné, ale vždy postavené a stojící již v dávno před vaším narozením. Spát budete na kovových patrových lůžkách v pokojích po 8-12 lidech. Všichni brigádníci chmelaři jsou zletilí a tak se bydlí v „dorms“ (anglicky používané označení pokojů společných pro chlapce i děvčata), spolužijí všichni se všemi. Samozřejmě, pokud se sami domluvíte na čistě dámských či pánských pokojích, je to vaše volba. Na ubytovně nejsou pračky, ledničky, varné konvice a většinou nechytnete ani WIFI.

Teplo bude někdy hřát z pohodlného ústředního topení, někdy se však neobejdete bez vlastního topení si sami v kamnech na pokoji. Světlo zajistí žárovka u stropu, čerstvý vzduch pak sušící se ponožky. Počítejte s 1 zásuvkou na pokoji, takže je dobré si vzít prodlužovačku.

Zázemí sociálek je s kvalitními sprchami a teplou vodou … která teplá je … ale když vám ji vyplýtvají vaši kamarádi - tak někdy ani trochu. Romantiku suchých záchodů už bohužel nezažijete, ta se již z chmelu vytratila. Nahrazují ji splachovací toalety nebo Toy Toy.

Ve všech ubytovnách vládne veselí, někdy dost hlučné veselí. Kamarádí se každý s kým chce a s kým chce, tak s tím jde na pivko do místní hospůdky. Budete žít v partě lidí, s nimiž budete sdílet všechny slasti i strasti brigády. Většina brigádníků jen nerada odjíždí a party chmelařů se často setkávají i po letech od doby, kdy spolu strávili chmelovou sklizeň. Chmelové vzpomínky jsou často veselou vzpomínkou na společných setkáních.

Na chmelu vznikají krásné lásky. Zpravidla na pár dnů, ale nejsou výjimkou i tací, kteří to spolu táhnou už desítky let.

Kdy na chmelu vstávám a kdy jdu spát

Když se ráno, nebo spíše nad ránem probudíte, bude kolem ještě tma, ale snídaně již pro vás bude připravena. Připravte se na vstávání okolo 5:00 nejpozději 6:00 hodiny. Ti, kteří pracují na poli, obvykle odcházejí do práce o hodinu dříve (a o hodinu dříve se vrací) než česačky. Polaři totiž musí po ránu nastrhávat vlečky chmele pro brigádníky na česačkách, aby měli na česačkách hned od počátku směny co dělat.

Směny mají 12 hodin čistého pracovního času + přestávky. Protože jsme v zemědělství, nečekejte, že by úderem dané hodiny zahučela siréna a mohli jste jít domů. Nastrhávané vlečky chmele musí projít česačkou, proto je přesný čas konce směny vždy nejistý. Připravte se na to. Příjemné je, že nezaviněné prodloužení směny je vždy zaplaceno !!!

Po celou dobu bude bohatě postaráno o vaše žaludky. Pracovní den se vlastně dělí na období mezi jídly. O snídani, kterou dostanete buď ještě na ubytovně, nebo po příchodu na pracoviště, už byla řeč. Teplý čaj, koblížek, chléb s pomazánkou budou vašimi přáteli v každém novém dni. O několik hodin později, při první přestávce, dostanete teplou polévku. Věřte, přijde vhod. Následuje další várka chmelové práce až do 13:00 – 14:00 hodiny, kdy přichází teplý oběd. Po teplém obědě následuje studená svačina, někdy okořeněná vlažným párkem. Dočkáte se jí po několika dalších hodinách práce. Vaše jídelní martýrium ukončí teplá večeře v podobě teplého hlavního jídla buď před koncem směny nebo až po ní.

Jak jste už jistě pochopili, na chmel se nejezdí hubnout. Strava je chutná a pro většinu lidí přijatelná. Pitný čajový režim vám během dne přijde vhod.

Kulturní vyžití ve vesničce zajišťuje většinou místní hospoda. Když už se jejích produktů přejíte či přepijete, můžete si udělat táborák. Večery při ohníčku a při kytaře, opékání buřtů, grilovačka, vesnické kinopromítání, zpěv a romantika, to všechno ke chmelu patří. Čas večerní ukolébavky závisí na vás. Jen prosím, nebuďte ty, co FAKT chtějí spát.

Během pár prvních dnů na chmelu si odbudete dětské nemoci, na které není lék: nevyspání, kocovina, střevní potíže, zvýšená teplota a to nejhorší – trudomyslnost. Ty všechny se brzy rozplynou a vy budete ve stereotypu práce a zábavy šťastni a s čistou hlavou.

Vlastní práce

V práci strávíte většinu dne. Existují dvě hlavní pracoviště – česačka a pole.

Chmelové pole poznáte na první pohled. Nad krásnou zemí se klene konstrukce z dřevěných sloupů a drátů. Konstrukce poskytuje chmelovým rostlinám potřebnou oporu. Zralá chmelnice je les rostlin, které se ovíjejí okolo drátů. Listy těchto rostlin – mimochodem, chmel je dvojdomá rostlina, ale vše, co najdete na chmelnici jsou pouze samice – citelně škrábou, proto je třeba se před nimi chránit. Brigádníci s ovázanýma rukama, v pláštích a v nevzhledných brýlích se s pomocí strojů pomalu prosekávají touto džunglí, aby se na konci otočili a pokračovali dalším řádkem rostlin opět od začátku.
Na poli existují tři druhy práce. První je „na káře“ a je určena zpravidla zdravým mužům. Stojíte na vlečce pomalu tažené traktorem. Traktor se prolamuje lesem chmelových rostlin. Rostliny jsou buď strojně, nebo brigádníkem před károu odstřihovány od země, takže plápolají ve větru držíce za drátěnou konstrukci čtyři metry nad zemí. Vy je strháváte a ukládáte do káry tak, aby byly rovně. Je to důležité – jinak by vám brigádníci z česačky mohli nadávat, případně chtít i ublížit. Někde jsou rostliny (kterým se říká „štoky“), strhávány strojem. Je to stejně obtížné jako ruční strhávání, protože stroj zvaný Soller se pohybuje rychle a vlečka s natáčecími koly jede někdy až jeden a půl metru na stranu od traktoru, který ji táhne.
Druhou polní prací je odstřihování a úklid. Odstřihávači jsou vybaveni dlouhými nůžkami a stříhají rostliny, které pak brigádníci na vlečce strhnou. Když vítr odfukuje štoky od traktoru, musí je lidé na zemi chytat a podávat, pouze tak jdou strhnout a uložit.
Za strhávačem nebo za károu s brigádníky někdy kráčí „turista“. Jeho úkol spočívá v tom, že sbírá chmel, který upadl na zem a hází ho do vlečky. Název této práce ukazuje, kolik toho dotyčný nachodí – někdy po kolena v řídkém narudlém blátě. Protože se musí chránit méně než brigádníci na vlečce, je mu menší horko. Úplně vzadu nebo jako samotného vojáka v poli najdeme špičkaře, je vybaven hliníkovým bidlem s hákem na konci. Uchopuje jím a strhává kusy rostlin, které zůstanou viset na drátěném vedení. Práce s bidlem chce cvik a především ochranné brýle, ale když ji zvládnete, bude vám balancování s ním připadat jako hračka.
Posledním typem polní práce je plošina. Je to stroj tažený za traktorem, který vás zvedne až k drátům. Traktor pomalu jede sklizeným polem a vy odstřiháváte zbytky rostlin a úvazky. Tím čistíte pole pro další sezónu. Nesmíte mít závratě a je vyžadováno lékařské potvrzení pro práci ve výškách. Musíte udržet rovnováhu a tempo, nesmíte zpanikařit. Výměnou zato uvidíte chmelnici z ptačí perspektivy.
Práce na poli je prací v tichu, na čerstvém vzduchu a každou chvíli jinde. Toho si ti na česačkách neužijí. Na druhé straně je to práce v horku, v zimě, v prašném, dusném suchu, ve vlhkém a lepkavém bahně. Na poli se pracuje vždy s jedinou výjimkou – a tou je bouřka.

Doby ručního česání chmel ze „Starců na chmelu“ jsou pryč již zcela nenávratně. Dnes se češe chmel na česačkách. Česačka zvenku vypadá jako plechová bouda, uvnitř je to sofistikovaný stroj. Většina česaček jsou zázraky mechaniky z doby, kdy jste ještě byli v plenkách, případně vůbec nebyli na světě. Česačka rozmělňuje chmelové rostliny, které se sem přivezou z pole a odděluje chmelové šišky od zbytku. Aby to dokázala, potřebuje lidi. Dnes již podstatně méně lidí.
Středem česačky je místní strojník. Stará se o ni, udržuje ji v chodu a opravuje, když se pokazí. Jako jediný má právo ji zapnout. Většinou jsou to příjemní kamarádští pánové, kteří se s brigádníky někdy i o svačinu podělí, ale opovažte se česačce něco udělat.
První a nejdůležitější prací na česačce je zavěšování. Vlečka plná chmele, která přijede z pole, vyklopí svůj obsah na zem na určeném místě česačky. Brigádníci, kteří zde pracují na tzv. „návěsu“ musí hroudu chmele rozmotat a rostliny postupně vložit do mechanismu, který je převezme a vtáhne do stroje. Pokud brigádník nedokáže přemýšlet a nedá na rady starších, pak je pro něj práce fyzicky namáhavá. Když hlavolam zamotané fůry několika desítek propletených chmelových rostlin pochopíte, budete je vytahovat hladce a práce bude snadná. Když uděláte jednu chybu, změní se čerstvě zamotaná hromada chmele na noční můru. Až rozmotáte a navěsíte celou hromadu, chopíte se lopat a dřevěných hrabel. Nic nesmí přijít nazmar - všechen chmel, který po rozmotávání zůstane na zemi - nahrnete do pohyblivého pásu česačky, do „přidávačky“.
Další prací jsou válečky. Jsou to kovové válce, které se otáčejí a běží po nich chmel. Některé kusy propadávají mezerami mezi válci dolů, na pás, některé jedou dál. Člověk, který u válečků stojí na dřevěné lavici musí zajistit, aby doprava na nich byla plynulá. K tomu je vybaven dřevěným klackem. Práce u válečků není fyzicky namáhavá, ale je třeba si při ní dávat veliký pozor. Většina česaček má válečků více, u některých stojí jeden brigádník, u jiných, tam, kde je třeba některé rostliny vytahovat a vracet zavěšovačům, dva. U válečků se dobře zpívá, ale nesednete si.
Očesaný chmel pokračuje z válečků do automatických separátorů, odtud někde rovnou na sušárnu, někde se nakládá to jutových pytlů. Brigádníci u nich mají důležitou práci. Musí třicetikilogramové pytle zavazovat, vážit a stěhovat na místo, kde se naloží na valník a odvezou k usušení. Je to práce pro silné, ale současně spolehlivé lidi.
Poslední činností na česačce je odpad. Kam se poděje všechno z chmelových rostlin, co není chmelová šiška? Na valník! Kdyby však odpad na něj z pásu prostě jen padal, brzy by se zaplnil. Proto na valníku stojí brigádník s vidlemi a materiál rovná a ušlapuje. On jediný je z celé česačky v tichu, na slunci, na dešti. Někteří stavitelé česaček byli navíc nelidové a valník postavili směrem na jih ke slunci.

Česačka chmele je velmi hlučný stroj. Neuslyšíte zde vlastního slova. Někdy se stane, že i hlučný stroj na celé hodiny utichne a jediný, kdo pak pracuje, je strojník. Pokud nemáte rádi vulgární mluvu, zacpěte si uši, strojníci si rádi zanadávají. Každý brigádník česačky může a musí česačku v případě nebezpečí vypnout.

Na konci směny se česačka musí uklidit od všech zbytků chmele. Trvá to sehranému týmu tak 20 minut, ale po všech hodinách práce to připadá jako věčnost. Al e s vidinou večerní hospůdky jde úklid hladce.

Dočesná

Poctivá práce poctivou odplatu si žádá. Proto pro vás zaměstnavatel a zemědělský podnik na závěr připraví hodo/pivokvas. Říká se mu dočesná. Na mnoha farmách je spojena s různými obřady. Ženy pletou chmelové věnce, muži si někdy pletou i své jméno. Vesele se zpívá, raduje, že skončila sklizeň. Zaměstnavatel vám děkuje, předseda drží projev. Vesnicí projíždí průvod ozdobených traktorů a všichni jsou rádi, že je to pryč.

Samotná večerní dočesná se podobá venkovské zábavě, kde je pro vás zajištěno občerstvení a kde hraje hudba k obveselení chmelových brigádníků. Jezte, pijte, ale nezapomeňte, že zítra budete i s výplatou sedět celý den ve vlaku na cestě domů ?.

Co si z CHMELU ODNÉST VE VZPOMÍNKÁCH

Odneste si ve vzpomínkách to nejlepší, co jste zažili - legraci, kamarády, lásku na pár okamžiků (či na celý život), kvalitní UHO k obědu, šílenou fůru chmele nebo láteřícího strojníka či společně zpívané rozlučkové  "Dočesáno" ... Záleží čistě na vás.

Přikládám „čerstvý“ dopis našeho chmelaře:
Ahoj Chmeldo, chci ti poděkovat za možnost odjet na 4 týdny letní sklizně, které ovlivnily můj život snad úplně ve všem. 
* 4 týdny, bez kterých bych nevěděl, jak málo stačí mít a přece být šťastný.
* 4 týdny, plné dobrých, smutných a občas mlhavých zážitků a vzpomínek, které jsou nesmazatelně vryty v mojí paměti.
* 4 týdny, které nejen díky úžasnému kolektivu brigádníků a kamarádů ale i všech ostatních, od traktoristů a strojníků, přes hospodské a místní, až po, né moc, kreativní kuchaře ... tvoří v kombinaci s kouzelným, chmelovým prostředím celek, který lze jen milovat, nebo nepochopit.
Ještě jednou, obrovské díky!!!